Pro nezasvěcené jen krátké vysvětlení, co je to vlastně coachball. Je to pálkovací hra z rodiny baseballu, která je jakýmsi přechodem od T-ballu, který hrají nejmladší kategorie, kdy hráči odpalují míček za stativu, a mezi klasickým baseballem. Při coachballu již hráči odpalují z nadhozu, ale míček jim nadhazuje vlastní trenér – kouč (angl. coach – odtud coachball).

Na mistrovství ČR se sjelo celkem dvanáct týmů z celé republiky. S většinou z nich se Piráti již měli možnost utkat ve vzájemných zápasech v T-ballu, např. při loňském či letošním Zlatém superpoháru. Co se coachballu týče, byla to pro žacléřské baseballisty první zkušenost na tak velkém a kvalitně obsazeném turnaji. Tým Pirátů doplněný o dva hráče ze Sparks Mladé Buky a dva hráče Rytířů Trutnov tak odjížděl sbírat zkušenosti bez výrazných ambicí na umístění.

Los nás navíc zařadil do silnější skupiny spolu s několikanásobnými mistry republiky, týmem brněnských Draků a dalšími extraligovými týmy jako např. Sokol Hluboká a Technika Brno, Hroši Brno a Wolfs Domažlice. Jako „papírově“ nejslabší jsme neměli co ztratit, ale do zápasů jsme nastupovali s taktikou hrát dobrý baseball a nedat soupeři nic zadarmo. Prvním soupeřem byli Draci Brno, jednoznačně nejlepší tým celé republiky. Přestože jsme hráli výborně, výsledek 0:14 výkonnostní rozdíl potvrdil. Překvapení přišlo hned v následujícím zápase, kdy naši chlapci a dívka porazili v „infarktovém“ zápase favorizované Hrochy z Brna 11:9 když otočili zápas ze stavu 5:8.

V sobotu jsme hned v prvním zápase dokázali porazit Wolfs Domažlice 9:4 (opět jsme v začátku zápasu prohrávali) a čekaly nás dva zápasy s týmy Techniky Brno a Sokolu Hluboká (oba z první pětky v ČR). Oba zápasy jsme sehráli velmi dobře a řádně jsme soupeře potrápili. Výsledky 1:9 a 0:7 nás zařadily na 4. místo v základní části turnaje a poslaly nás do bojů o 5. až 8. místo. A Filip Procházka, který si nenechal ujít tuto příležitost, aby své bývalé svěřence na turnaji spolu se současnými trenéry koučoval, potvrdil, že je to úspěch, který málokdo čekal.

V neděli udělali Piráti všem trenérům i rodičům obrovskou radost, když hned v úvodním zápase porazili Olympii Blansko 10:6. Nezalekli se silného soupeře a přestože prohrávali 3:6, dokázali se poprat s psychikou, skóre otočit a zápas dovést do vítězného konce. Závěrečný zápas o 5. a 6. místo svedl Piráty opět dohromady s týmem z Hluboké. První polovinu zápasu nebylo jasné, kdo je lepší a po třetí směně byl stav stále 0:0. Pak se ale přece jen psychický tlak a únava z třídenního zápolení projevily a hráči Sokola, jejichž zkušenosti a počet odehraných zápasů se z našimi nedá měřit, získávali postupně navrch. Nakonec Piráti podlehli 2:7, což znamenalo konečné 6. místo, tedy úspěch, který nečekal nikdo, zejména ne naši soupeři, pro které bylo umístění Pirátů velkým překvapením. Vždyť za sebou nechali takové týmy jako pražské Eagles a Tempo Titans, ostravské Arrows, Hrochy z Brna a již zmíněné týmy z Blanska, Domažlic. Ani s jedním z nich se nejsme schopni měřit co do členské základny, technického a materiálového zázemí a rozpočtu, ale úspěšně jim konkurujeme srdcem a nadšením pro hru. Myslím, že Piráti tímto skvělým výsledkem tím nejlepším způsobem poděkovali svému bývalému trenérovi Filipovi, který je k takovýmto úspěchům přivedl.

Radovan Vlček